Pohádka máje, památná lípa, ZOO, státní hrad Veveří - pamětihodnosti na území městské části.
Zajímavosti - Městská část Brno-Bystrc
Státní hrad Veveří
Dřevěný dvorec s názvem Veveří stál pravděpodobně již od druhé poloviny 12. století u dodnes dochovaného románského kostelíka na západním předhradí. Kamenný hrad na nedaleké skalnaté ostrožně nad Svratkou začal vyrůstat teprve od 20. let 13.století a postupně se stal jednou z nejdůležitějších opor panovnické moci na Moravě.
Všechny následné přístavby a přestavby, které probíhaly až do II. poloviny 19. století hrad výrazně pozměnily, ale jeho základní silueta středověké pevnosti se v zásadě nezměnila.
Po II. světové válce bylo Veveří těžce poškozeno a teprve od roku 1999 zde probíhá dlouhodobá rekonstrukce. Mimo obvyklých prohlídek interiérů hradního paláce, nabízí dnes Veveří i několik sezonních výstav, volnou prohlídku téměř celého areálu, při které lze současnou rekonstrukci sledovat doslova v „přímém přenosu“, a v každé sezoně hned několik koncertů, divadelních představení, trhů tradičních řemesel a podobných akcí.
Hrad Veveří je přístupný:
v dubnu a říjnu od 9 do 17 hodin
od května do září od 9 do 18 hodin
- poslední komentovaná prohlídka paláce začíná vždy hodinu před uzavřením areálu
Další informace na www.veveri.cz
Pohádka máje
Akce v areálu Pohádky máje u Podkomorské myslivny v roce 2013
Jarní odkrytí sochy Helenky - duben 2015
Slavnost v Pohádce máje - 17.května 2015 (více v sekci kultura v Bystrci)
Rozloučení s Helenkou - říjen 2015
Doprava z Bystrce:
- autobus č. 52 směr Žebětín, výstup na zast. Kamechy (Křivá borovice),
pěšky po červené turist. značce (5 km)
- autobus č. 52 do Žebětína, pěšky po žluté turist. značce (5 km)
- pěšky z Rakovce Kočičím žlebem kolem Ríšovy studánky
Přírodní park Podkomorské lesy zahrnuje rozsáhlé lesní porosty, v jejichž středu skalnatým
údolím protéká řeka Svratka. Jsou nejrozsáhlejším lesním komplexem na území města Brna.
Podkomorská myslivna i okolní krajina inspirovaly českého spisovatele Viléma Mrštíka k napsání
známého románu "Pohádka máje".
V roce 1999 získalo město Brno od ZO OS KOVO Kálovopolská,a.s. darem sochu Helenky
z Pohádky máje (autorem sochy je akademický sochař Emil Hlavica).
V roce 2000 byla uzavřena Dohoda o spolupráci mezi městskými částmi Brno-Bystrc, Brno-Žebětín a obcemi Ostrovačice a Veverské Knínice. Cílem spolupráce je: zachování odkazu díla bratří Mrštíků, zachování místa Pohádky máje u Podkomorské myslivny včetně sochy Helenky pro další generace a propagace Pohádky máje.
Vzhledem k tomu, že v současné době vlastní Podkomorskou myslivnu soukromý majitel, nabídla obec Ostrovačice místnost v budově Obecního úřadu, kam bylo přemístěno a citlivě doplněno zařízení Helenčiny světničky. Tento "Památník Pohádky máje" byl slavnostně otevřen dne 20.4.2002 na náměstí Viléma Mrštíka 54 (budova OÚ Ostrovačice - vchod z ulice Helenčina, tel.: 546427323, 546427290).
Otevřeno je od 1.května do 28.září každou sobotu a neděli a státní svátek
od 14,00 do 16,00 hod.
e-mail: pamatnik@obec-ostrovacice.cz
Návštěvy mimo otvírací dobu je možné objednat telefonicky nebo e-mailem.
Památná lípa
Lípa srdčitá – Tilia cordata L.Lipovité – Tiliaceae
Synonymum: lípa malolistá – Tilia parvifolia Ehrh.
Tato lípa srdčitá je považována za nejstarší strom města Brna. V minulosti se pod lípou scházela celá náves, dnes poskytuje stín hostům restaurace U Šťávů. Její stáří je odhadováno na 380 – 400 let, obvod kmene měří více než 440 cm. V roce 2000 se stala „Stromem roku“.
Zoologická zahrada pod Mniší horou
Zoologická zahrada je umístěna v severozápadní části statutárního města Brna v městské části Brno-Bystrc. Nachází se v blízkosti Brněnské přehrady na Mniší hoře na ploše 65 ha. Návštěvníci zde mohou vidět téměř 800 zvířat v 210 druzích.
Byla otevřena 30. srpna 1953. Zaměřuje se především na kopytníky, ale chová i další atraktivní zvířata jako lední medvědy, tygry, opice apod. Jejím ředitelem je Martin Hovorka. Mezi největší chovatelské úspěchy zoo patří první odchov mláděte medvěda ledního v Československu v roce 1976 nebo obdobně první odchov šimpanze v roce 1967.
ZOO Brno - Bystrc
Brněnská přehrada
Brněnská přehrada (v hantecu Prigl) nebo Vodní nádrž Brno, dříve též Kníničská přehrada, je vodní dílo na Svratce. Myšlenka na stavbu přehrady na Svratce se objevovala od začátku 20. století, ale k její realizaci došlo až v letech 1936–1940.
Po roce 1945 začala být přehrada využívána hlavně jako oblast rekreace a sportu. V roce 1946 zde zahájila provoz lodní doprava a počet návštěvníků prudce vzrůstal. Velké pláže s dobrým přístupem k vodě, možnost projížďky na lodi a v neposlední řadě pěkné okolí přehrady, se staly hlavními důvody vysoké návštěvnosti.
Farní kostel sv. Janů
Bystrcký kostel sv. Janů je daleko starší, než na první pohled vypadá. Jeho nejstarší dochované části - obvodové zdi západní části lodi - pocházejí velmi pravděpodobně již z 1. poloviny 13. století. Před cca 20. lety se tu údajně našlo malé okénko uzavřené kamenným čtyřlistem. To kdysi mělo osvětlovat tzv. emporu, tedy tribunu v polopatře nad západní částí kostela, odkud mohl bohoslužbám přihlížet tehdejší pán a majitel Bystrce. Dnes už emporu ani okénko v kostele sv. Janů nenajdeme, během úprav v 19. století byly totiž nahrazeny a zakryty kruchtou s varhanami.
Nejstarší podoba kostelíka byla podle všeho velmi prostá. Jednoduchá, nevelká bezvěžová stavba obdélníkového půdorysu s jižním vstupem, ke které na východě přiléhalo kněžiště v podobě odsazené půlkruhové apsidy, tedy v půdorysu podobném dnešnímu závěru kostela.
První písemný doklad o bystrckém kostele je velmi pozdní, lze nalézt až k roku 1531. V roce 1592 pak zvonař Matyáš z Velkého Meziříčí ulil pro bystrcký kostel první historicky doložený zvon, pro který byla ke kostelu přistavěna věž, původně přibližně o polovinu nižší než dnes. Do konce 16. století byl doposud plochý strop v kostelní lodi nahrazen dodnes dochovanou klenbou.
Z roku 1691 roku existují plány na celkovou přestavbu kostela, ke které ovšem nakonec nedošlo. O devatenáct let později, roce 1710, byl do kostelní věže ulit druhý zvon. Bohužel oba zvony, stejně jako píšťaly varhan byly v roce 1917 státem zabaveny jako cenný zdroj kovu pro válečné potřeby.
Další plány na přestavbu bystrckého kostela se dochovaly z roku 1810, ale opět nebyly realizovány. Roku 1835 pak byl hřbitov, který se do té doby rozkládal okolo kostela, přeložen na místo dnešního „starého hřbitova“ při ulici Vondrákova.
Teprve roku 1843, až na minimálně třetí pokus, se bystrcký kostel dočkal podstatného rozšíření a přestavby. Na východě bylo zbořeno původní kněžiště a loď tak prodloužena k východu směrem k dnešní radnici, kde bylo postaveno nové dodnes dochované kněžiště s bočními přístavky. V roce 1862 byla do dnešní podoby zvýšena věž a další „renovace“proběhla dle nápisů na průčelí roku 1897. V té době bylo k severní zdi původní lodi přistavěno točité schodiště na hudební kruchtu a fasáda dostala dnešní historicko - romantickou podobu.
V roce 1917 konfiskované zvony byly po I. světové válce nahrazeny novými, ocelovými a roku 1923 dostala kostelní kruchta nové varhany.Věžní hodiny byly renovovány roku 1970 a o osm let později došlo ke generální opravě kostelních varhan. V roce 1990 se za značné pomoci farníků opravovala fasáda.
Interiér kostela je dnes vybaven mobiliářem od kousků barokních až po časy moderní. Nejlepší způsob jak jej ocenit je ovšem osobní návštěva a prohlídka, kterou mohu jen doporučit.
Na kostel sv. Janů můžeme být v Bystrci právem hrdi. Zdaleka ne každá obec se totiž může pochlubit tak pádným důkazem, že její historie se počítá už bezmála na osm staletí.
Další informace najdete na: www.faby.cz
Kostelík Nanebevzetí Panny Marie na veverském předhradí
Západně od hradu Veveří, při aleji, která původně šla až k Novým Dvorům stojí dnes poněkud stranou zájmu malý kostelík Nanebevzetí Panny Marie. Stavba drobná svou velikostí se ovšem může pochlubit bohatou historií.
Kdo a kdy přesně dal kostelík postavit nevíme. Podle všeho je ale o několik desítek let starší nežli nedaleko stojící kamenný hrad a jeho počátky je tak třeba klást do druhé poloviny 12. století. Dnes osamocený kostelík býval v té době centrem panského dvorce, tedy několika budov ze dřeva a hlíny z nichž jedna sloužila jako residence majitele a byla s kostelíkem propojena můstkem, po kterém je v prvním patře západního kostelíka dodnes dochován vstupní portálek. Vstupovalo se tudy z pánovy residence přímo na stále ještě existující tribunu, odkud majitel dvorce a okolního panství přihlížel bohoslužbám jasně oddělen od „prostého lidu“ v přízemí.
Nejstarší podoba kostela je jasně patrná – šlo o prostou obdélníkovou jednoprostorovou loď zakončenou na východě odsazenou půlkruhovou apsidou. (Veverský kostelík tak byl prakticky shodný s nejstarší podobou bystrckého kostela sv. Janů.). Okolo kostela byl zřejmě od samého počátku hřbitov, který sloužil pro Veverskou Bítýšku a okolí až do roku 1880.
Průzkumy z roku 1987 prokázaly, že kněžiště kostelíka bylo na počátku 14. století vyzdobeno nejméně dvěma pásy nástěnných maleb. Horní zobrazoval apoštoly, dolní pak Krista na kříži a Madonou s dítětem.
Někdy na počátku husitských válek kostelík přišel o svůj dvorec a okolní stavení, která byla zbořena zřejmě samotnými obránci hradu, aby se nemohla stát základnou případného obléhacího tábora.
Ke konci 15. století byla k apsidě na jižní straně přistavěna nová kaple dnes již neznámého zasvěcení v současnosti sloužící jako sakristie. Je zaklenuta žebrovou klenbou podobně jako v patrech břitové věže blízkého hradu. Zvenčí byl nad apsidu na krakorcích vyzděn nový štít a v kněžišti a v severní zdi lodi pak prolomena nová gotická okna.
Na přelomu 15. a 16. století je ke kostelíku z jihu přistavěna druhá kaple. Nová přístavba se tak stala zároveň i vstupním prostorem a snad právě v té době byl do dnešního vstupu druhotně umístěn starší románský portál v jehož nadpraží můžeme dodnes obdivovat dvojici lvů, či leopardů, klanících se kříži se symboly slunce a měsíce. V západní zdi kostela naproti oltáři je také proražen další vchod a kruhové okénko. Na štít nad kněžištěm je doplněno kamenné žebrové panelování, ve kterém někteří z badatelů vidí velmi stylizovaný monogram jména Maria. Do vrcholu tohoto ornamentu byla vsazena obličejová maska, někdy označována za podobu tehdejšího stavitele, či donátora a při nároží štítu se také objevuje zvláštní figurka zvířete, zvaná podle místní tradice „medvídek“. Ornament i figura daly vzniknou množství legend, ale jde zřejmě jen o druhotně použité románské kamenné prvky z nejstarší výzdoby kostelíka.
V této podobě známe kostelík v podstatě až do dnešních dnů.
